Sony A7 II a a7CR – porovnání
Firma Sony před pár dny oznámila dvě nové plnoformátové bezzrcadlovky, které mají velmi podobná a relativně malá těla s ochranou proti prachu a vlhkosti.
Oproti původní bezzrcadlovce
Sony α7C je na nich lehce vylepšeno zvětšení elektronického hledáčku (0.7x). Rozlišení hledáčků nicméně zůstává stejné - pravděpodobně je to kvůli velikosti těla, protože obrazovky hledáčků s vyšším rozlišení jsou o 30% větší - na druhé straně je to rozlišení pro moderní foťáky dost nízké.
Dalším vylepšením (proti α7C) je přední volič, takže fotograf nemusí upravovat clonu a čas jen na jednom zadním voliči.
Oba fotoaparáty mají vysoce přesný gyro senzor, lepší procesor (a algoritmus) pro stabilizaci obrazu až do 7 EV.
Dále používají relativně velkou baterku NP-FZ100, na kterou dokážou vyfotit až 500 fotek.
Pro ukládání fotek používají (na rozdíl od větších α7 IV a α7R V) jen jednu SD paměťovou kartu.
Další věc, kterou se liší od zbytku bezzrcadlovek od Sony je použití menšího mechanismu spouště, který pro snímání fotek nepoužívá první lamelu, ale místo toho „zapne“ snímač. To má vliv na bokeh na obrázcích focených na vysokou rychlost a malou clonu a taky to omezuje maximální rychlost závěrky na 1/4000s a rychlost synchronizace s bleskem na 1/160s.
Sony α7C II i α7CR mají „přídavný“ procesor vytvořený pro práci s algoritmy využívajícími strojové učení k lepšímu rozpoznávání objektů pro automatické zaostřování. Kromě už známého rozpoznávání lidí, koček a psů umí nové fotoaparáty rozpoznat další druhy zvířat, ptáky, letadla a vozidla. Rozpoznávání lidí bylo opět vylepšeno – foťáky dokážou podle způsobu pohybu sledovat člověka, a i když se jiná osoba stane na fotce dominantnější, tak zůstanou na původní osobě.
Kromě toho tu máme i násobné snímání s rozdílným zaostřením (focus bracketing), podporu pro časosběr a nové funkce pro natáčení videa včetně automatického orámovávání (sledování pohybujícího se člověka), mapu zaostření, kompenzaci dýchání objektivů a natáčení 10-bitových videí.
To bylo shrnutí toho, v čem se Sony α7C II i α7CR podobají a teď se mrkneme na rozdíly.
Hlavním je rozlišení, Sony α7C II má 33 MPx (a snímač zděděný ze Sony α7 IV) a α7CR má 60 MPx (stejný snímač jako má α7R V). Kromě toho se lehce liší rozsahem citlivostí, protože α7C II umí ISO 100-32000 (s rozšířením na ISO 50-102400) a α7CR umí trošku vyšší ISO a to v rozsahu 100-51200 (s rozšířením na ISO 50-204800).
Díky nižšímu rozlišení umí α7C II fotit rychlostí až 10 fps a α7CR 8 fps.
Kromě vyššího rozlišení má Sony α7CR funkci pixel shift (posunutí pixelů), kdy si fotograf může vybrat, jestli chce vyfotit 4 nebo 16 fotek (v Rawu). Při focení 4 fotek bude každý bod na fotce obsahovat informace o barvě, čímž se zvýší kvalita výsledné fotky, ale rozlišení zůstává stejné. Při snímání 16 fotek to funguje stejně, ale vyfotí se 4 sety fotek, které jsou ještě proti sobě posunuté a tím se docílí zvýšení rozlišení na 240 MPx. Oba režimy mají korekci pohybu (na fotce), k čemuž se použije v místech pohybu jen jedna fotka. K focení se musí použít stativ a fotky se skládají v externím softwaru.
Pokud se podíváme na natáčení videa, tak α7C II snímá 4K 30p video z celého 7K rozlišení, ale 60p se už bere z APS-C ořezu. Senzor má docela pomalé čtení dat (readout) ze snímače (26.5ms) a díky tomu se pří použití celé šířky snímače objeví efekt rolovací závěrky (rolling shutter), což jsou takové ty padající kolmice, rozpadající se vrtule atd.
α7CR je na tom ještě trochu hůř, protože má vyšší rozlišení a 4K video je subsamplované a tím pádem má méně detailů než může na svých videích vidět šťastný majitel α7C II. 60p videa mají sice menší ořez, ale video je opět subsamplované a ne brané ze všech bodů jako je tomu u α7C II.
Bohužel je také pravděpodobné, že délka natáčení videa nebude kvůli omezení proti přehřívání (podobně jako u Sony α6700) nejvyšší a tím pádem se fotoaparáty úplně nehodí pro ty, kteří je chtějí primárně pro natáčení videa.
Sony α7CR také dostanete s rozšiřujícím držákem GP-X2. U α7C II si držák můžete samostatně dokoupit. GP-X2 je jen držák (bez dalších funkcí jako je ovládání fotoaparátu), který má zvětšit tělo fotoaparátu, aby se lépe drželo např. při použití těžších objektivů. Šroubuje se do uchycení pro stativ. Stativ lze na spodní straně GP-X2 uchytit na přesně stejném místě jako je na tělech fotoaparátů. GP-X2 sice při normálním používání zakrývá baterku, ale držák je docela chytře vyroben, takže se dá jeho část odklopit a k baterce se dostat.
Pokud oba fotoaparáty porovnáme s dalšími menšími foťáky tak pro natáčení videa se asi víc hodí Sony ZV-E1, který je určený primárně pro vlogování – má mnohem nižší dobu čtení dat ze snímače (cca 9ms) a umí 4K/60p video z celého snímače a 4K/120p s 1.1x ořezem. Na druhé straně ZV-E1 fotí obrázky s rozlišením jen 12 MPx a pro focení používá pouze elektronickou závěrku, což způsobuje více viditelný problém s rolovací závěrkou, než je u mechanické spouště (α7CR i α7C II mají mechanickou druhou lamelu) a horší bokeh (na obrázcích focených na vysokou rychlost s malou clonou).
Když se podíváme na již zmíněný Sony α6700, tak ten má menší APS-C snímač (což někteří fotografové moc nemusí, ale zase třeba objektivy jsou menší), stojí míň a pro natáčení videa je lepší než α7C II – má menší efekt rolovací závěrky a při 60p natáčí bez ořezu.
Málem jsem zapomněl zmínit cenu:
α7C II bude stát necelých 59 000 Kč za tělo a 65 500 Kč za tělo s objektivem.
α7CR se bude prodávat za necelých 90 000 Kč.
A oba fotoaparáty se začnou prodávat od začátku října.
Zdroj: dpreview