Co se děje v Kašmíru?
Odeslal: 23 Lis 2005 17:05
Co se děje v Kašmíru?
Přes 45 000 lidí bylo zabito během posledních 16 let v Kašmíru. Hraniční oblast mezi Indií a Pákistánem nacházející se vysoko v Himaláji je jednou z nejvíce militarizovaných oblastí na světě. Oba státy už spolu byly dvakrát ve válce a v roce 2002 mezi nimi téměř vypukl další konflikt - a navíc teď už obě strany mají jaderné zbraně.
Jak konflikt začal?
Jak Pákistán tak i Indie si dělají nárok na celé území Kašmíru. Převážně muslimské území velikosti Velké Británie je rozděleno něčím, co je nazýváno "Linie Kontroly" (LoC). Přibližně 10 milionů obyvatel žije na indické straně a 3 miliony na pakistánské. A malá část leží i v Číně. Po rozdělení koloniální Indie v roce 1947 bylo Kašmíru umožněno rozhodnout se, ke které zemi se připojit. Kašmírský vládce Maharaja Hari Singh (hinduista) chtěl zůstat nezávislý, ale když jeho zemi napadl Pákistán, Maharaja se obrátil o pomoc na Indii a rozhodl se k ní připojit, když mu poslala na pomoc svoje vojsko. Po následující válce, která trvala 2 roky vytvořili UN první "Linii Kontroly", která rozdělila kašmír na 2 části. Jih a východ připadl Indii a Azad Kashmir - území, které Pákistán získal v roce 1948, zůstalo Pákistánu. Nepřehlednou situaci ještě zkomplikovala Čína, která obsadila Aksai Chin region v Ladakhu v roce 1959. Situace se vyjasnila až v roce 1963, kdy se Čína dohodla na hranici s Pákistánem a Indií nárokované území připadlo Číně. Další válka mezi Indií a Pákistánem vypukla v Kašmíru v roce 1965.
Mezi oběma zeměmi proběhla ještě jedna válka. V prosinci 1971 požádali vůdcové opozice Východního Pákistánu Indii o pomoc, aby jim pomohla v boji za nezávislost, Indie pomohla a z Východního Pákistánu se stal Bangladéš. Po této válce v roce 1972 byla dohodnuta "LoC", která rozdělila stovky rodin a dokonce i vesnic.
Konflikt
Postupné narůstání odporu proti vládě z Dillí přerostlo v indické části Kašmíru v otevřenou vzpouru v roce 1989. Někteří z bojovníků proti indické vládě chtěli úplnou samostatnost, zatímco další se chtěli připojit k Pákistánu.
Indie obvinila Pákistán z ozbrojování a cvičení partyzánských jednotek. Pákistán to popřel s tím, že podporuje kašmírské "bojovníky za svobodu" jen morálně a diplomaticky, a že by mělo proběhnout referendum sponzorované UN, které otázku vyřeší.
Napětí mezi zeměmi se opět přiostřilo v květnu 1999, kdy Indie provedla letecký útok na jednotky podporované Pákistánem v indické části Kašmíru severně od Kargilu. Pákistán odpověděl nejvyšší pohotovostí svých bojových jednotek připraveným na válku mezi zeměmi. Indie obviňovala Pákistán, že má jednotky infiltrovány na jejím území a ten tvrdil, že jsou to "bojovníci za svobodu". Během konfliktu byly denně vypáleny tisíce granátů. Podle Červeného kříže muselo přinejmenším 30 tisíc lidí prchnout ze svých domovů na pakistánské straně "LoC". Na straně Indie to bylo kolem 20 tisíc lidí. Obě strany prohlašovaly, že vyhrály válku, která skončila, když pod tlakem USA pakistánský premiér Nawaz Sharif vyzval infiltrované jednotky ke stažení.
V roce 2001 se situace opět vyhrotila. V říjnu byl ve Shrinagaru spáchán útok na kašmírský sněm při němž zahynulo 38 lidí a v prosinci v Novém Dillí ozbrojenci zaútočili na parlament, přičemž zahynulo 14 lidí (z toho 5 útočníků). Indie obvinila opět Pákistán a obě strany začaly posilovat své jednotky na hranicích. V lednu 2002 velitel ozbrojených složek Indie prohlásil, že je Indie připravená na válku proti Pákistánu, a že použije jaderné zbraně, pokud je Pákistán použije první. Napětí uklidnil až pakistánský prezident Pervez Musharraf, který prohlásil, že omezí operace náboženských extremistů z Pákistánu, a že by měli oba státy celou situaci vyřešit dialogem.
Co říkají obě strany?
Indie tvrdí, že Jammu and Kashmir je její nedílnou součástí, ale Pákistán trvá na tom, že Indie nemá na území žádný morální nebo zákonný nárok. Podle něj by kašmířané měli rozhodnout o tom, ke kterému státu se přidají pomocí referenda, a protože je v Kašmíru převaha muslimské populace, doufá, že se rozhodnou přidat k Pákistánu. Podle Indie by se žádné referendum konat nemělo, protože podle "Shimla Agreementu" z roku 1972 bude o Kašmíru rozhodnuto na základě oboustranných rozhovorů. Pakistánský prezident Generál Pervez Musharraf v prosinci 2003 prohlásil, že Pákistán nebude nadále trvat na referendu, pokud indická vláda přijde s ústupky. Indie prohlásila, že "LoC" by se měla stát hranicí mezi zeměmi, s čímž Pákistán nesouhlasí.
Indie tvrdí, že Pákistán musí dělat mnohem víc, aby zastavil islamistickou militantní rebelii; Pákistán tvrdí, že Indická armáda porušuje lidská práva.
Oba státy zavrhují, aby se Kašmír stal nezávislým státem, jak to chtějí některé separatistické skupiny.
V Indické části Kašmíru je také buddhistické obyvatelstvo v Ladakhu a hinduisté v Jammu, kteří nepodporují ani samostatnost ani možnost, že by se stali částí Pákistánu.
Kdo jsou separatisté?
Na obou stranách hranice operuje mnoho skupin. Jammu-Kashmir Liberation Front (JKLF) chce nezávislost na Indii i Pákistánu a byla na předním místě při povstání v roce 1989. Stále jí zůstává velká podpora kašmířanů, ale od začátku devadesátých let minulého století její vedoucí úlohu převzaly islamistické militantní skupiny se základnami v Pákistánu nebo pakistánské části Kašmíru, které chtějí celé území připojit k Pákistánu.
Jedna z nejvíce obávaných skupin je Lashkar-e-Taiba, která byla v Pákistánu zakázaná roku 2002 po té, co se zapletla do útoku na indický parlament.
Některé skupiny rozčarovány snahou prezidenta Musharrafa o mírový proces se spojili s al Qaedou a jsou zapleteny v teroristických útocích uvnitř Pákistánu.
Separatistické politické sdružení v indickém Kašmíru All Parties Hurriyat Conference (APHC) se rozdělila na několik frakcí, z nichž některé podporují jednání s indickou vládou zatímco další jsou proti.
Více (anglicky) o teroristických skupinách v indickém Kašmíru a v Pákistánu.
Šance na mír
V dubnu 2003 indický premiér Atal Behari Vajpayee řekl, že chce ještě během svého života vytvořit mír mezi zeměmi a nabídl Pákistánu "hand of friendship". Obě strany souhlasili s klidem zbraní v listopadu téhož roku a začaly s mírovými rozhovory následující rok. Obnovily diplomatické, sportovní a cestovní vztahy a v dubnu 2005 byla vytvořena omezená autobusová linka mezi hlavními městy.
Indie také umožnila umírněné separatistické straně z All Party Hurriyat Conference odjet do Pákistánu na rozhovory.
Navzdory oteplování vztahů je diplomatický pokrok pomalý, násilí pokračuje a každý den je v Kašmíru zabito půl tuctu lidí. Umírněná část militantní skupiny United Jihad Council z indického Kašmíru vyzvala k dočasnému pozastavení útoků po zemětřesení v říjnu 2005, ale násilí i přes to pokračuje.
Jaké jsou možnosti?
Ani jedna strana nesouhlasí, aby druhé připadl celý Kašmír nebo aby se stal nezávislým státem. Nicméně prezident Musharraf v minulosti prohlásil, že se Pákistán příliš nezajímá o buddhistický Ladakh ani o hinduistickou část Jammu, ale jen o centrální část Kašmírského údolí, kde je srdce rebelie.
Někteří politologové navrhují jako řešení, že by Kašmírské údolí mělo mít autonomii a Indii by zbyla plná kontrola Jammu a Ladakhu, což indická vláda odmítá.
Podle dalších by to měla být úplná nezávislost Kašmírského údolí. Podle kritiků tohoto návrhu je to nemožné, protože region nebude životaschopný bez vnější pomoci, jelikož je uzavřen mezi horami a v zimě zavátý sněhem. A Indie v žádném případě nebude souhlasit se ztrátou území.
zdroje: alertnet, BBC, kashmirhub
Přes 45 000 lidí bylo zabito během posledních 16 let v Kašmíru. Hraniční oblast mezi Indií a Pákistánem nacházející se vysoko v Himaláji je jednou z nejvíce militarizovaných oblastí na světě. Oba státy už spolu byly dvakrát ve válce a v roce 2002 mezi nimi téměř vypukl další konflikt - a navíc teď už obě strany mají jaderné zbraně.
Jak konflikt začal?
Jak Pákistán tak i Indie si dělají nárok na celé území Kašmíru. Převážně muslimské území velikosti Velké Británie je rozděleno něčím, co je nazýváno "Linie Kontroly" (LoC). Přibližně 10 milionů obyvatel žije na indické straně a 3 miliony na pakistánské. A malá část leží i v Číně. Po rozdělení koloniální Indie v roce 1947 bylo Kašmíru umožněno rozhodnout se, ke které zemi se připojit. Kašmírský vládce Maharaja Hari Singh (hinduista) chtěl zůstat nezávislý, ale když jeho zemi napadl Pákistán, Maharaja se obrátil o pomoc na Indii a rozhodl se k ní připojit, když mu poslala na pomoc svoje vojsko. Po následující válce, která trvala 2 roky vytvořili UN první "Linii Kontroly", která rozdělila kašmír na 2 části. Jih a východ připadl Indii a Azad Kashmir - území, které Pákistán získal v roce 1948, zůstalo Pákistánu. Nepřehlednou situaci ještě zkomplikovala Čína, která obsadila Aksai Chin region v Ladakhu v roce 1959. Situace se vyjasnila až v roce 1963, kdy se Čína dohodla na hranici s Pákistánem a Indií nárokované území připadlo Číně. Další válka mezi Indií a Pákistánem vypukla v Kašmíru v roce 1965.
Mezi oběma zeměmi proběhla ještě jedna válka. V prosinci 1971 požádali vůdcové opozice Východního Pákistánu Indii o pomoc, aby jim pomohla v boji za nezávislost, Indie pomohla a z Východního Pákistánu se stal Bangladéš. Po této válce v roce 1972 byla dohodnuta "LoC", která rozdělila stovky rodin a dokonce i vesnic.
Konflikt
Postupné narůstání odporu proti vládě z Dillí přerostlo v indické části Kašmíru v otevřenou vzpouru v roce 1989. Někteří z bojovníků proti indické vládě chtěli úplnou samostatnost, zatímco další se chtěli připojit k Pákistánu.
Indie obvinila Pákistán z ozbrojování a cvičení partyzánských jednotek. Pákistán to popřel s tím, že podporuje kašmírské "bojovníky za svobodu" jen morálně a diplomaticky, a že by mělo proběhnout referendum sponzorované UN, které otázku vyřeší.
Napětí mezi zeměmi se opět přiostřilo v květnu 1999, kdy Indie provedla letecký útok na jednotky podporované Pákistánem v indické části Kašmíru severně od Kargilu. Pákistán odpověděl nejvyšší pohotovostí svých bojových jednotek připraveným na válku mezi zeměmi. Indie obviňovala Pákistán, že má jednotky infiltrovány na jejím území a ten tvrdil, že jsou to "bojovníci za svobodu". Během konfliktu byly denně vypáleny tisíce granátů. Podle Červeného kříže muselo přinejmenším 30 tisíc lidí prchnout ze svých domovů na pakistánské straně "LoC". Na straně Indie to bylo kolem 20 tisíc lidí. Obě strany prohlašovaly, že vyhrály válku, která skončila, když pod tlakem USA pakistánský premiér Nawaz Sharif vyzval infiltrované jednotky ke stažení.
V roce 2001 se situace opět vyhrotila. V říjnu byl ve Shrinagaru spáchán útok na kašmírský sněm při němž zahynulo 38 lidí a v prosinci v Novém Dillí ozbrojenci zaútočili na parlament, přičemž zahynulo 14 lidí (z toho 5 útočníků). Indie obvinila opět Pákistán a obě strany začaly posilovat své jednotky na hranicích. V lednu 2002 velitel ozbrojených složek Indie prohlásil, že je Indie připravená na válku proti Pákistánu, a že použije jaderné zbraně, pokud je Pákistán použije první. Napětí uklidnil až pakistánský prezident Pervez Musharraf, který prohlásil, že omezí operace náboženských extremistů z Pákistánu, a že by měli oba státy celou situaci vyřešit dialogem.
Co říkají obě strany?
Indie tvrdí, že Jammu and Kashmir je její nedílnou součástí, ale Pákistán trvá na tom, že Indie nemá na území žádný morální nebo zákonný nárok. Podle něj by kašmířané měli rozhodnout o tom, ke kterému státu se přidají pomocí referenda, a protože je v Kašmíru převaha muslimské populace, doufá, že se rozhodnou přidat k Pákistánu. Podle Indie by se žádné referendum konat nemělo, protože podle "Shimla Agreementu" z roku 1972 bude o Kašmíru rozhodnuto na základě oboustranných rozhovorů. Pakistánský prezident Generál Pervez Musharraf v prosinci 2003 prohlásil, že Pákistán nebude nadále trvat na referendu, pokud indická vláda přijde s ústupky. Indie prohlásila, že "LoC" by se měla stát hranicí mezi zeměmi, s čímž Pákistán nesouhlasí.
Indie tvrdí, že Pákistán musí dělat mnohem víc, aby zastavil islamistickou militantní rebelii; Pákistán tvrdí, že Indická armáda porušuje lidská práva.
Oba státy zavrhují, aby se Kašmír stal nezávislým státem, jak to chtějí některé separatistické skupiny.
V Indické části Kašmíru je také buddhistické obyvatelstvo v Ladakhu a hinduisté v Jammu, kteří nepodporují ani samostatnost ani možnost, že by se stali částí Pákistánu.
Kdo jsou separatisté?
Na obou stranách hranice operuje mnoho skupin. Jammu-Kashmir Liberation Front (JKLF) chce nezávislost na Indii i Pákistánu a byla na předním místě při povstání v roce 1989. Stále jí zůstává velká podpora kašmířanů, ale od začátku devadesátých let minulého století její vedoucí úlohu převzaly islamistické militantní skupiny se základnami v Pákistánu nebo pakistánské části Kašmíru, které chtějí celé území připojit k Pákistánu.
Jedna z nejvíce obávaných skupin je Lashkar-e-Taiba, která byla v Pákistánu zakázaná roku 2002 po té, co se zapletla do útoku na indický parlament.
Některé skupiny rozčarovány snahou prezidenta Musharrafa o mírový proces se spojili s al Qaedou a jsou zapleteny v teroristických útocích uvnitř Pákistánu.
Separatistické politické sdružení v indickém Kašmíru All Parties Hurriyat Conference (APHC) se rozdělila na několik frakcí, z nichž některé podporují jednání s indickou vládou zatímco další jsou proti.
Více (anglicky) o teroristických skupinách v indickém Kašmíru a v Pákistánu.
Šance na mír
V dubnu 2003 indický premiér Atal Behari Vajpayee řekl, že chce ještě během svého života vytvořit mír mezi zeměmi a nabídl Pákistánu "hand of friendship". Obě strany souhlasili s klidem zbraní v listopadu téhož roku a začaly s mírovými rozhovory následující rok. Obnovily diplomatické, sportovní a cestovní vztahy a v dubnu 2005 byla vytvořena omezená autobusová linka mezi hlavními městy.
Indie také umožnila umírněné separatistické straně z All Party Hurriyat Conference odjet do Pákistánu na rozhovory.
Navzdory oteplování vztahů je diplomatický pokrok pomalý, násilí pokračuje a každý den je v Kašmíru zabito půl tuctu lidí. Umírněná část militantní skupiny United Jihad Council z indického Kašmíru vyzvala k dočasnému pozastavení útoků po zemětřesení v říjnu 2005, ale násilí i přes to pokračuje.
Jaké jsou možnosti?
Ani jedna strana nesouhlasí, aby druhé připadl celý Kašmír nebo aby se stal nezávislým státem. Nicméně prezident Musharraf v minulosti prohlásil, že se Pákistán příliš nezajímá o buddhistický Ladakh ani o hinduistickou část Jammu, ale jen o centrální část Kašmírského údolí, kde je srdce rebelie.
Někteří politologové navrhují jako řešení, že by Kašmírské údolí mělo mít autonomii a Indii by zbyla plná kontrola Jammu a Ladakhu, což indická vláda odmítá.
Podle dalších by to měla být úplná nezávislost Kašmírského údolí. Podle kritiků tohoto návrhu je to nemožné, protože region nebude životaschopný bez vnější pomoci, jelikož je uzavřen mezi horami a v zimě zavátý sněhem. A Indie v žádném případě nebude souhlasit se ztrátou území.
zdroje: alertnet, BBC, kashmirhub